Riga – secesní poklad Pobaltí

Riga – secesní poklad Pobaltí

Při ústí řeky Daugavy do Rižského zálivu se rozkládá lotyšská metropole Riga. Se svou rozlohou 307 km² byla vždy největším městem Pobaltí, dnes je však také významným kulturním, vzdělávacím, politickým, finančním a průmyslovým střediskem oblasti. Toto přístavní město je také hlavním cestovním uzlem silniční a železniční dopravy.

Na místě dnešní Rigy stávala v minulosti rybářská vesnice, která sloužila jako zastávka na obchodních cestách. V roce 1201zde brémský biskup nechal vybudovat první německou pevnost v Pobaltí a založil řád mečových rytířů, kteří si z Rigy udělali svou základnu. První němečtí obyvatelé se začali usazovat v jižním cípu dnešního Starého Města. Riga se zanedlouho proměnila v hlavní město německého Pobaltí, které vzkvétalo zejména díky obchodu mezi Ruskem a západem. Z Ruska proudily přes Rigu na západ zásoby kožešin, medu a vosku. V roce 1282 došlo k připojení k severoněmecké hanze.

Foto: most v Rize        Autor: Ricardo  Liberato

Na počátku 16. století dosáhla Riga vrcholného rozkvětu, trpěla však neustálými nájezdy Poláků a Rusů. Roku 1582 byla nakonec podmaněna Polskem, v roce 1621 se jí zmocnili Švédové, během jejichž nadvlády byla Riga druhým nejdůležitějším městem Švédska. Roku 1710 přešla do rukou Rusů, ale skutečnou kontrolu nad městem měla neustále německá šlechta. Za ruské éry se začala Riga rozrůstat i za hranice hradeb, postupně se proměnila v obchodní a průmyslové město, hlavní město provincie Livonsko.

V letech 1857 – 1863 došlo ke stržení městských hradeb, protože údajně překážely v plynulém přísunu zboží.  Z Rigy se stal největší světový přístav obchodující se dřevem a po Petrohradu a Moskvě také třetím největším ruským průmyslovým městem. Začaly se zde vyrábět dokonce první ruské automobily. Nejvíce se však Riga proslavila kvalitním zpracováním konopí a lnu, které se vyvážely do celého světa.

V roce 1890 tvořili Lotyši již čtvrtinu obyvatelstva Rigy, stále však převažovala ruská komunita. Roku 1868 se v Rize zformoval Lotyšský svaz, který se stal základem pro lotyšské národní obrození. To byl první podnět pro vznik lotyšského národního divadla, opery, encyklopedie a také prvního lotyšského písňového festivalu. Během obou světových válek byla Riga značně poničena a počet obyvatel se snížil o více než polovinu. Prakticky celá komunita Židů byla během německé okupace v letech 1941 – 1944 vyhlazena.  Po válce došlo k obnově města, Riga se stala průmyslovým a obchodním motorem sovětského Pobaltí, kam přicházely tisíce lidí za prací.

Dnešní Riga je městem proslulým uměním, kulturou a překypující pulzujícím životem. V roce 2001 oslavila 800 let od svého založení a jako narozeninový dar získalo město rozsáhlou obnovu jeho historických budov. V posledních letech se vzhledem k zlepšení komerční a turistické infrastruktury výrazně zvýšil obchodní a cestovní ruch. Historické centrum Rigy bylo zapsáno mezi kulturní dědictví UNESCO. Samotné město se pak vyznačuje výraznou secesní architekturou, která je porovnatelná s například s Vídní, Barcelonou nebo Petrohradem.

Historické centrum města se táhne v délce 1 kilometru podél východního břehu řeky a asi 600 metrů od něj směrem na západ. Panoramatu Staré Rigy dominují tři věže: Svatý Petr, robustní věž Dómu a věž kostela sv. Jakuba. Zajímavé je, že ani na jedné z věží není umístěn kříž a místo něj se na nich nachází větrné korouhve v podobě kohoutů, které měly podle pohanských pověr odrazovat zlé duchy. Většina starého města je obehnána širokým pásem parků a bulvárů z 19. století. Za nimi se pak rozkládá nová Riga s obytnými předměstími a sovětskými průmyslovými enklávami.

Centrem Starého Města je náměstí Doma laukums, kterému dominuje románská luteránská monumentální katedrála Doma baznīca z roku 1211. Kvůli stavbě katedrály musely být strženy původní domy, jejich přítomnost připomínají dnes už jenom dlažební kostky na náměstí, sestavené do jejich půdorysů. Samotná katedrála, která byla považovaná za největší kostel v pobaltských státech, byla během století několikrát přestavována. Uvnitř katedrály se nacházejí jedinečné varhany s 6768 píšťalami, rejstříky obsahují i zvuky větru a moře. Původní varhany z 16. století byly po 300 letech v roce 1884 nahrazeny novými. V křížové chodbě kláštera vedle katedrály bylo v roce 1773 založeno Muzeum rižské historie a plavby.

Na Hradním náměstí se rozkládá Rižský hrad z roku 1330, který sloužil jako hlavní sídlo velmistra livonského řádu. V současnosti slouží jako sídlo prezidenta a části hradních budov jsou využívány jako Muzeum zahraničního umění a Lotyšské historické muzeum, které mapuje celou národní historii. Na protější straně Hradního náměstí je ještě Muzeum písemnictví, divadla a hudby a Arsenálsovo umělecké muzeum s velkolepou sbírkou moderního umění.

V severní části Staré Rigy najdete novogotický cihlový kostel sv. Vykupitele z roku 1857, který je majetkem anglikánské církve. Poblíž něj se nachází řada zajímavých domů pojmenovaných Tři bratři. Domy patří k nejstarším ve městě, v jednom z nich sídlí Muzeum lotyšské architektury. Sídlem římskokatolického rižského arcibiskupa je zase Svatojakubská katedrála z roku 1225, která sousedí s lotyšským Parlamentem postaveným ve stylu florentské renesance. Jedinou zachovalou staroměstskou branou je Švédská brána z roku 1698, která byla postavena na městských hradbách. Z původních 18 věží starého města se podařilo dochovat jen jednu, Prašnou věž, jež sloužila v minulosti jako prachárna, vězení, mučírna, muzeum i jako místo konání večírků. Dnes jsou v ní exponáty Válečného muzea.

Gotický kostel sv. Petra dominuje jižní polovině Staré Rigy. Proslavil se zejména svou 123,25 metrů vysokou věží, ze které se naskýtá nádherný výhled na město. Jelikož byla věž už několikrát poničena, byla postavena již potřetí ve stejném barokním slohu. Nedaleko kostela sv. Petra stojí kostel sv. Jiří s poutavým Muzeem dekorativního a užitného umění a také kostel sv. Jana, jež je pozoruhodnou směsicí gotiky, renesance a baroka.

Na rižském náměstí se nachází Dům U černých hlav pojmenovaný po černých pokrývkách, které nosili svobodní kupci. Jejich patronem byl sv. Mořic. Původní budova ze 14. století, která svobodným kupcům patřila, byla za druhé světové války vybombardována, současná stavba tak pochází z roku 2001. V oblasti najdete další zajímavé domy, jako například Malý cechovní dům řemeslníků, Velký cechovní dům, nebo Kočičí dům, který je častým motivem na pohlednicích.

Mimo staré centrum Rigy se tyčí památník Svobody, který byl postaven v letech 1931 – 1935 Karlisem Zalem ve stylu, jenž by se dal charakterizovat jako nacionalismus 30. let. Měl symbolizovat Lotyšsko jako mladý, svobodný a nezávislý stát a jeho symbolika v době, kdy byla země součástí Sovětského svazu, narůstala. Nápis „Tēvzemei un Brīvibai“ hlásá „Za vlast a za svobodu“.  Na vrcholu památníku je umístěna socha Matky Lotyšska zvané Milda, která znázorňuje svobodu, v rukou drží tři hvězdy a ty představují lotyšské regiony Kurzeme, Vidzeme a Latgale (nyní už má Lotyšsko regiony čtyři). U paty památníku stojí několik soch, které reprezentují hodnoty jako je práce, rodina, síla národa, síla víry a historický odkaz. Památník je dnes přístupný veřejnosti, návštěvníci mohou vyjít nahoru a rozhlédnout se po městě malým oknem vyříznutým v noze bronzové sochy Milda.

- jap -

Článek byl zobrazen 7 892 krát.